Říká se, že štěstí si za peníze nekoupíš. Cynik by však možná zakroutil hlavou a namítnul, že stačí vědět, kde utrácet. Peníze jsou v každém případě pro většinu z nás důležité, do jaké míry však skutečně ovlivňují životní spokojenost?
Většina lidí by pravděpodobně řekla, že spokojenost a kvalita života člověka přímo úměrně poroste společně s jeho příjmy. A že více peněz automaticky znamená více radosti a méně každodenních strastí. Vždyť získání většího finančního obnosu v mozku aktivuje stejná centra jako užívání drog. A stačí se podívat na sociální sítě, výkladní skříň štěstí moderní civilizace, kde se lidé předhánějí v tom, kdo má nablýskanější auto, modernější bydlení nebo byl na exotičtější dovolené.
Realita je nicméně poněkud složitější. Hned několik studií totiž prokázalo, že výše příjmů nemá od určité úrovně na vnímané štěstí podstatný vliv.
Bohatý neznamená šťastný člověk
V tomto ohledu patří mezi nejzajímavější studie ekonomů Daniela Kahnemana a Anguse Deatona z roku 2010. Podle jejich tehdejšího zjištění pro obyvatele Spojených států příjem rostoucí nad 75 000 USD ročně nepřináší zlepšení v oblasti pociťovaného štěstí. To dokládá následující graf, kdy na denní bázi vnímaný pocit spokojenosti (positive affect) od této úrovně příjmů prakticky neroste.
Stejně tak nedochází ke znatelnému zlepšení v oblasti stresu (stress free) či četnosti pocitu smutku (not blue). Jediným s příjmem vytrvale rostoucím parametrem je subjektivní hodnocení kvality života (ladder). To však příliš nesouvisí s vnímanými pocity na denní bázi. Ze studie tak vyplývá, že lidé s výrazně nadprůměrnými příjmy nezažívají znatelně nižší míru stresu, smutku ani častější pocit dobré nálady než střední třída.
Závislost subjektivní kvality života a sledovaných emocí na výši příjmu v USA, zdroj: High income improves evaluation of life but not emotional well-being; Kahneman, Deaton, 2010
Naopak lidé s velmi nízkými příjmy mají v těchto ohledech podstatně složitější život. Řada studií prokázala, že nedostatek prostředků na pokrytí základního životního standardu vede k zvýšené míře depresí, horším rodinným vztahům a obecně méně spokojenému životu. Peníze tak rozhodně dokážou zajistit štěstí, ale jen do určité míry. Po zabezpečení solidní životní úrovně jejich důležitost klesá.
Velké peníze, velké starosti?
Navíc je zajímavé, že podle studie od Andrewa T. Jebba a jeho kolegů z roku 2018 se při výrazně nadprůměrném příjmu subjektivní pocit spokojenosti s vlastním životem lidí dokonce snižuje, a to zejména u osob s nízkým vzděláním. To není až tak překvapivý výsledek, velmi movití lidé svého bohatství často dosahují urputnou prací, při které zanedbávají ostatní aspekty života jako rodinu, přátele či své koníčky.
Navíc velké peníze jsou mnohdy spojeny s velkými starostmi, obavami ze ztráty a náročnou správou majetku. Problémem bývá i nečekaně rychlé zbohatnutí, stačí si ostatně vzpomenout na neslavné osudy některých zpočátku šťastných výherců vysokých částek. Uvádí se, že 70 % z nich do 5 let o takto získané peníze přijde.
Materiální statky a hédonická adaptace
Důležitým faktorem ovlivňujícím náš pocit štěstí je hédonická adaptace, která souvisí s postupným odezníváním pozitivních i negativních pocitů souvisejících se životními událostmi. Náš mozek má tendenci si poměrně rychle zvyknout na novou situaci a po čase dochází k návratu pociťovaného štěstí na původní neutrální úroveň. Podle studií tak významné události, jako je výhra v loterii nebo ochrnutí po autonehodě, nemají dlouhodobý vliv na pocit štěstí a spokojenosti. Radost z nového auta či luxusních hodinek je tak zpravidla rychle pomíjivá a obdobné nákupy nevedou k dlouhodobému štěstí. Právě proto by neměly být materiální věci primárním důvodem, proč ráno stáváme z postele.
Štěstí jsme schopni jít naproti
Poměrně překvapivé je, že významný podíl na pociťovaném štěstí každého z nás má genetika. Někteří lidé jsou přirozeně více šťastní než ostatní bez ohledu na jejich situaci. Mnozí autoři přiřazují této vrozené složce 50% váhu na našem pociťovaném štěstí. Poměrně zanedbatelných 10 % pak připadá na okolnosti jako je věk, zdraví, inteligence, rasa či místo života, což souvisí právě s vysokou schopností člověka adaptovat se. Dobrou zprávou je, že zbývající přibližně 40% podíl na vnímaném pocitu štěstí jsme schopni přímo ovlivnit. A to zejména tím, co děláme s našimi nejcennějšími zdroji, tedy penězi a časem.
Pro spokojenost člověka tak není důležité jen kolik, ale i jakým způsobem své peníze utrácí. Uvádí se, že větší pocity štěstí zažívají ti, kteří své výdaje směřují spíše směrem k zážitkům než materiálním věcem. Ideálně pokud jsou tyto zážitky sdílené i s ostatními lidmi. Pravidelné návštěvy restaurací, zajímavé dovolené či investice do koníčků zpravidla vedou k naplněnějšímu životu než hromadění fyzického majetku. Důležitým faktorem pro spokojenost je i volný čas, který si za peníze, na rozdíl od některých věcí, rozhodně koupit lze. Stačí pracovat méně nebo některé činnosti outsourcovat na druhé.
Investice a finanční nezávislost
Klesající mezní užitek z každé další koruny, kterou vyděláme či vlastníme, je zároveň důvodem, proč je většina investorů konzervativních. Zejména velmi movití lidé mají tendenci svůj majetek spíše ochránit než dále výrazně rozmnožit. A je to logické, protože vnitřně správně tuší, že další nově získané peníze by nebyli schopni rozumným způsobem utratit. Výrazný propad hodnoty majetku by však způsobil zhoršení kvality jejich života. Podstupovat přílišné riziko za případný vysoce nadstandardní výnos tak movitým lidem často příliš nedává smysl.
Závěrem se sluší říct, že za peníze si skutečně do určité míry životní štěstí pořídit lze, samy o sobě jsou však k ničemu. Jednou z nejdůležitějších věcí pro člověka je mít svůj život pod kontrolou. A s tím dokáží peníze poměrně dobře pomoci. Tím nejcennějším, co si za ně můžeme koupit, je totiž čas a svoboda.
